Mrkněte na nový web nejen s pychologickými články Arienn.cz ! ;)

B. F. Skinner (1904 - 1990)

14. září 2015 v 11:11 |  Skinner
Burrhus Frederic Skinner byl jedním z nejvýznamnějších amerických psychologů dvacátého století. Narodil se v Pensylvánii v roce 1904 a vyrůstal ve stabilním, konzervativním prostředí, kde se kladl důraz na tvrdou práci. Byl velmi inteligentním dítětem a bavilo ho se vzdělávat. Jelikož měl velkou zálibu ve psaní, rozhodl se zprvu studovat angličtinu na Hamiltonské vysoké škole v New Yorku. Mezi své vrstevníky příliš nezapadal, neměl rád ani sportovní utkání ani se neúčastnil vysokoškolských večírků a nezájem studentů o vzdělání ho přímo udivoval. Svůj volný čas trávil psaním, zejména do školního časopisu. Jeho články byly velmi kontroverzní a škole se příčily, navíc se vůbec netajil svým ateismem a rebeloval proti pravidelnému modlení, což se samozřejmě neslučovalo s tamním křesťanským prostředím.
 

Psychologie osobnosti: Úvod do problematiky

11. září 2015 v 10:11 |  Psychologie osobnosti
Pojem osobnost byl do oboru psychologie zaveden až na počátku 20. století. Předtím se studovaly pouze dílčí procesy probající v lidské mysli, například myšlení, cítění, vnímání nebo chtění. To však postupem času přestalo stačit a tehdejší psychologové se zaměřili na duševní život člověka jako na celek. Nikoho asi nepřekvapí, že různní lidé reagují na stejný podnět zcela odlišným způsobem, avšak starý vědecký přístup tuto skutečnost nezohledňoval. Psychologické paradigma S-R (tedy Podnět (Stimul) - Reakce (Response)) bylo potřeba doplnit. Takto nám vzniklo nové paradigma S-O-R, kde O vyjadřuje právě faktor osobnosti, který vysvětluje variabilitu reakcí. Zde je osobnost chápána jako soubor dispozic, které spolu s danou situací determinují obsah a průběh psychický procesů - ty jsou tak chápány jako reakce individua na určitou situaci.

Přesná a jednotná definice osobnosti neexistuje. Každý psychologický přístup pojímá osobnost trochu jiným způsobem, v závislosti na svém předmětu a metodologii. Například behaviorismus chápe osobnost jako systém faktorů, které chování člověka determinují (vlastně jako takový soubor zvyků vyjadřujících chování, systém naučených tendencí) a popírá existenci podstaty osobnosti. Fenomenalismus zaměřený na prožívání chápe osobnost jako vnitřní strukturu psychických vlastností, které určují její chování. Fenomenologové vidí podstatu osobnosti jako něco skrytého, co se plně neprojevuje. Rozdíl těchto přístupů je značný a neslučitelný. Problémem také je, že téma podstaty osobnosti člověka má metafyzický nádech a zabíhá do filosofických rovin: názory zde se objevující nelze zcela empiricky ověřit a tudíž jsou vědecky neprůkazné. (Poznámka: různé přístupy se přou dokonce i v tom, co vlastně znamená empirický fenomén, takže se zde trochu dostáváme do začarovaného kruhu.)

Společne s definicemi se pak samozřejmě liší i sama psychogie osobnosti. Záleží na tom, jak je její předmět - osobnost - pojímán a jak má být studován. Tyto rozdíly způsobují mnoho problémů hlavně v oblastech aplikované psychologie, například v pedagogické psychologii, v klinické psychologii, v psychologii řízení atp.

Jak už vyplývá z výše uvedeného, tato poměrně nejednotná disciplína se snaží vytvářet nové teorie či modely týkající se osobnosti. Popisuje, jak se od sebe lidé navzájem liší a v čem jsou si naopak velmi podobní. Tyto souvislosti se pak snaží vytvětlit a odůvodnit. Nové poznatky následně najdou své praktické využití v dalších psychologických oborech a mohou pomoci vytvářet prostředí, ve kterém snáze pochopíme vzájemné souvislosti mezi chováním a povahou jednotlivce.



.

Snadno ovlivnitelná lidská mysl (dokumentární film, 2012)

15. června 2015 v 14:30 |  Konformita-výzkumy
Ráda bych vám doporučila dokument, na který jsem před nedávnem náhodou narazila. Velmi mě zaujal svým tématem: prezentuje divákovi drobné sociální výzkumy týkající se konformity, manipulace; zkrátka se zabývá ovlivnitelností lidské mysli.

Podává informace velmi zábavnou formou, jelikož tyto fenomény demonstruje na situacích reálného života, ve kterých se může ocitnout úplně každý. To člověka snadno podnítí k zamyšlení nad tím, jak by se v dané situaci choval on sám a poskytne mu srovnání s nic netušícími lidmi, kteří se v dokumentu stávají pokusnými králíky i třeba jen tak na ulici.


 


Čím se zabývá psychologie umění

12. března 2015 v 9:34 |  Psychologie umění
Psychologie umění zkoumá především psychické procesy, které v člověku probíhají při tvoření nebo vnímání uměleckého díla. Snaží se psychologicky odpovědět na otázky, co člověk cítí při vytváření svého díla, co se jím snaží říct, ale také jak působí na ostatní, a co za pocity pak dané dílo v lidech vyvolává.

Jednotlivými uměleckými obory se psychologie tvorby zabývá velmi nerovnoměrně. Zatímco psychologie hudby je dnes již dobře propracovaná a užívaná, tanec, divadlo a film se zájmu ve větší míře nejspíše teprve dočká.

Na umění je po psychologické stránce velmi zajímavé, že vyjadřuje něco, co člověk jen tak slovy nesdělí. Každé dílo zahrnuje složitý komplex všech duševních, citových i rozumových sil, které na umělce působí. Pocity, které jsou příliš složité na to, abychom o nich dokázali mluvit nebo abychom si je vůbec sami uvědomili, se dají snadno vtěsnat do obrazu, melodie nebo básně. Umění jako takové navíc dokáže přetvářet a ovlivňovat lidskou
psychiku - tuto zkušenost má jistě každý z nás.

Není pak divu, jaké oblibě se těší psychoterapeutické disciplíny využívající tyto vlastnosti umění. Arteterapie, muzikoterapie a velké množství dalších umělecky zaměřených terapií se užívá jako doplňkový léčebný prostředek. Slouží však dobře i v případě, kdy se chce člověk dozvědět o sobě něco nového nebo se například podívat na svůj momentální problém z trochu jiné perspektivy. Pomocí těchto metod se nám mohou odkrýt některé skryté duševní procesy a my si tak lépe uvědomíme své obavy, přání, či jiné emoce, které nás ovlivňují.

Vliv stresu na imunitní systém

13. února 2015 v 12:47 |  Psychologie zdraví
V dnešní době již není žádným tajemstvím, že stres významně ovlivňuje imunitní systém a napomáhá rozvinutí menších i závažnějších nemocí. Většina lidí má s touto souvislostí svou osobní zkušenost, tvrzení tedy nejspíše nikoho nepřekvapí. Je zde ale několik zajímavých souvislostí a příčin, které nám pomůžou odhalit podstatu problému. Tímto problémem se konkretně zabývá psychoneuroimunologie, poměrně mladý obor, který je součástí psychologie zdraví.



Komunikace ve zdravotnictví

26. listopadu 2014 v 12:42 |  Psychologie zdraví
Jedním ze základních témat, kterými se psychologie zdraví zabývá, je komunikace ve zdravotnických zařízeních. Jakým způsobem by měl lékař sdělovat pacientovi informace, aby mu co nejlépe porozuměl a udělal vše podle jeho instrukcí? Zdá se, že efektivní komunikace je samozřejmostí, avšak v medicíně se používá mnoho odborných termínů, které pacienti nemusí chápat. Lékař, který je zaběhnutý ve své pracovní rutinně, si to často ani neuvědomí.

Provádělo se mnoho výzkumů odhalujících, do jaké míry pacient rozumí. V roce 1975 psychologové zkoumající toto téma nahrávali rozhovory mezi personálem a pacientkami na porodnickém oddělení. Během sdělení použili třináct odborných, ale běžně užívaných výrazu (například antibiotika). Poté se žen ptali na jejich význam a s překvapením zjistili, že jim rozumělo méně než 40% dotazovaných! Personál ani nepředpokládal, že by jim rozuměl větší počet. Pacientky s nimi sice mluví, ale ve skutečnosti si z jejich sdělení nic užitečného neodnesou.

Proč lékaři a ostatní zdravotnický perosnál mluví k pacientům s využitím odborných termínů, i když ví, že jim nebudou rozumět? Nejspíš za to může lidská potřeba stavět se do role odborníka a dávat tak najevo své postavení. Naštěstí se dnes jejich přístup výrazně mění, jelikož chápou, že v tomto oboru je pro pacienty porozumění to nejzásadnější.

Psychologové také díky různým výzkumům zjistili, že mnoho pacientů odchází od lékaře jen s nejasnými informacemi a v podstatě ani nevědí, co přesně mají dělat. V jedné studii měli pacienti ihned po odchodu z ordinace výzkumníkům sdělit, co přesně jim bylo řečeno. Zpravidla si nepamatovali více než polovinu instrukcí. Po delším zkoumáním došli badatelé k závěru, že se proces zapamatování u pacientů opakuje podle určitého vzorce. Jev označili jako efekt pořadí. Tento jev platí i pro mnoho jiných situací. V čem přesně spočívá?

Pacienti si dobře vybavili první informaci, kterou dostali. Dále si dokázali vzpomenout na instrukce vyznačující se jasnou strukturou. Také ti, kteří se v lékařství lépe orientovali (byť jen na velmi povrchní úrovni), si ze sdělení odnesli mnohem více, než naprostí laici. Některé poznatky byly však mnohem překvapivější - například se zjistilo, že opakování informace nemá na její zapamatování žádný vliv. Zastaralá komnunikace stojící na odborné terminologii a neustálém opakování, se tedy projevila jako ta nejméně účinná.

Bobo doll experiment (A. Bandura)

25. října 2014 v 17:18 |  Sociální učení - výzkumy
V roce 1961 provedl kanadský psycholog Albert Bandura svůj nejznámější experiment týkající se observačního učení - tzv. Bobo Doll Experiment. Bandura natočil desetiminutový film, ve kterém žena bila panenku a vykřikovala u toho agresivní slova. Děti ze školky rozdělil na dvě skupiny, jedné skupině film pustil a druhé nikoliv. Každé dítě pak zavedli do místnosti, kde byly všemožné hračky, avšak bylo jim řečeno, že tyto hračky jsou určeny "pro jiné děti." Frustrované dítě šlo po nějaké době do třetí místnosti, ve které byly hračky včetně panenky z videa a různých zbraní. Ukázalo se, že děti, které video shlédly, se narozdíl od ostatních chovaly agresivně a napodobovaly přesně to, co viděly: vykřikovaly doslova stejná slova a mlátily panenku stejným způsobem.

Tento experiment byl díky svým výsledkům velice významný, pomohl také upozornit na negativní ovlivňování dětí prostřednictvím násilí v médiích a na ničivý dopad tyranské výchovy. Tvrzení násilí plodí jen násilí se tak vlastně vědecky potvrdilo.

Výsledky Bandurova experimentu se dalšími obdobnými výzkumy pouze znovu potvrdily, o významnosti observačního učení (tedy učení nápodobou) dnes není pochyb.

Originální Bandurovo video:



Více informací o životě Bandury naleznete -ZDE-


Narcistická osobnost

19. října 2014 v 14:50 |  Poruchy osobnosti
Narsistická osobnost je jednou z poruch osobnosti, kterou ještě nejsme schopni spolehlivě definovat. Obecně se vyznačuje nadřazováním se nad všechny ostatní a přesvědčením o vlastní privilegovanosti nezávisle na tom, jakých výsledků jednání narcista dosahuje. Představy o jeho důležitosti, kterými se sám utvrzuje ve své nadřazenosti, mohou přesahovat až do závažných bludů. Potřebuje je, aby zahnal úzkost způsobenou nenápadnými, avšak intenzivními pochybami o sobě samém. Jak už to tak bývá, chová se přehnaně sebevědomě, jelikož si ve skutečnosti sám sebe zas tolik neváží. Málokdy si však tento nápadný rozpor uvědomí.

Vyzdvihuje své přednosti všude, kde je to možné, chlubí se tím, co všechno už zvládl a co zažil, jeho hlavním tématem k hovoru je on sám. Ostatní pro něj nejsou důležití, ba naopak: považuje je za hlupé, méněcenné a potřebuje je pouze jako nástroj pro dosahování svých vlastních cílů (či jako publikum, co ho bezmezně obdivuje). Pokud si z něj někdo dělá neškodnou legraci nebo mu poskytne zdravou kritiku, nezvládne to. Bere se až příliš vážně a stejné přiznání důležitosti čeká od ostatních; a to především prostřednictvím výsad, kterých by se mu (dle jeho názoru), mělo dostávat. Je jimi například ospravedlněné předbíhání ve frontě (protože stát ve frontě je pro něj přece nedůstojné), může kamkoliv chodit pozdě, může s ostatními jednat, jak se mu zlíbí.

Dokument ČT o dětském autismu

20. srpna 2014 v 18:49 |  Autismus

Tento zajímavý dokument České televize s názvem Diagnóza: Dětský autismus nám přináší krátký pohled do života mladých lidí trpících autismem, především pak 21letého Adama, který si své záchvaty a společensky nepřijatelné chování zcela uvědomuje a snaží se mu sám bránit. Zachycuje také, jak se se situací vypořádávají lidé, kteří se o něj starají - personál domova pro lidi postižené autismem a Adamova maminka.


Oficiální text ČT:

Dokumentární film přibližuje problematiku autismu a ukazuje péči o klienty s problémovým chováním v domově pro 5 lidí, žijících se 24hodinovou péčí ve 2 domácnostech. Domov provozuje organizace APLA Praha v Libčicích u Prahy.


Vznik psychologie zdraví

17. srpna 2014 v 15:44 |  Psychologie zdraví
Psychologie zdraví vzniká přibližně v 80. letech minulého století jako reakce na biomedicínský model zdraví, který byl tenrkát velmi rozšířen. Tento model zastával názor, že zdraví znamená absenci nemoci či poruchy, které vznikají pouze na tělesné úrovni - ať už z vlivů vnějších (chytneme nějakou infekci) nebo vnitřních (nesprávná funkce orgánů, žláz,...). Dnes už víme, že otázka zdraví a nemoci je daleko složitější.

Některé nemoci vznikají nebo se zhoršují v důsledku určitého nesprávného chování, jako je například nedostatek pohybu, velká míra stresu nebo existenciální problémy. Velké množství nemocí je také spojeno se skrytými emočními poruchami. Psychologie zdraví se zakládá na biopsychosociálním modelu zdraví; zohledňuje všechny aspekty, od kterých se zdraví či nemoc odvíjí: biologické, psychologické i sociální.

Mezi biologické vlivy patří nejrůznější viry, bakterie a poškození tkání. Psychologické zahrnují chování, názory, zvládání stresu a bolesti. Poslední ze zmiňovaých, sociální vlivy, pak představují příslušnost k určité společenské třídě, k etniku a typ zaměstnání. Všechny tyto aspekty se ovlivňují a vzájemně na sebe působí, nemoci jsou způsobeny jejich kombinací a jsou tedy brány mnohem komplexněji, než tomu bylo dřív.

Do této kategorie aplikované psychologie spadá i podporování dobrého zdravotního stavu, zvládání stresu či různých zdravotních problémů, významně se také řeší komunikace při zdravotní péči - tedy především způsob, jakým komunikuje zdravotnický personál s pacienty.

Psychologie zdraví zažívá poslední dobou rozmach, provádí se spoustu výzkumů, které mají odhalit, jak by se lidé měli chovat, aby své zdraví podpořili a vyhnuli se nepříjemným nemocem.

Další články


Kam dál