Mrkněte na nový web nejen s pychologickými články Arienn.cz ! ;)

Říjen 2014

Bobo doll experiment (A. Bandura)

25. října 2014 v 17:18 Sociální učení - výzkumy
V roce 1961 provedl kanadský psycholog Albert Bandura svůj nejznámější experiment týkající se observačního učení - tzv. Bobo Doll Experiment. Bandura natočil desetiminutový film, ve kterém žena bila panenku a vykřikovala u toho agresivní slova. Děti ze školky rozdělil na dvě skupiny, jedné skupině film pustil a druhé nikoliv. Každé dítě pak zavedli do místnosti, kde byly všemožné hračky, avšak bylo jim řečeno, že tyto hračky jsou určeny "pro jiné děti." Frustrované dítě šlo po nějaké době do třetí místnosti, ve které byly hračky včetně panenky z videa a různých zbraní. Ukázalo se, že děti, které video shlédly, se narozdíl od ostatních chovaly agresivně a napodobovaly přesně to, co viděly: vykřikovaly doslova stejná slova a mlátily panenku stejným způsobem.

Tento experiment byl díky svým výsledkům velice významný, pomohl také upozornit na negativní ovlivňování dětí prostřednictvím násilí v médiích a na ničivý dopad tyranské výchovy. Tvrzení násilí plodí jen násilí se tak vlastně vědecky potvrdilo.

Výsledky Bandurova experimentu se dalšími obdobnými výzkumy pouze znovu potvrdily, o významnosti observačního učení (tedy učení nápodobou) dnes není pochyb.

Originální Bandurovo video:



Více informací o životě Bandury naleznete -ZDE-


Narcistická osobnost

19. října 2014 v 14:50 Poruchy osobnosti
Narsistická osobnost je jednou z poruch osobnosti, kterou ještě nejsme schopni spolehlivě definovat. Obecně se vyznačuje nadřazováním se nad všechny ostatní a přesvědčením o vlastní privilegovanosti nezávisle na tom, jakých výsledků jednání narcista dosahuje. Představy o jeho důležitosti, kterými se sám utvrzuje ve své nadřazenosti, mohou přesahovat až do závažných bludů. Potřebuje je, aby zahnal úzkost způsobenou nenápadnými, avšak intenzivními pochybami o sobě samém. Jak už to tak bývá, chová se přehnaně sebevědomě, jelikož si ve skutečnosti sám sebe zas tolik neváží. Málokdy si však tento nápadný rozpor uvědomí.

Vyzdvihuje své přednosti všude, kde je to možné, chlubí se tím, co všechno už zvládl a co zažil, jeho hlavním tématem k hovoru je on sám. Ostatní pro něj nejsou důležití, ba naopak: považuje je za hlupé, méněcenné a potřebuje je pouze jako nástroj pro dosahování svých vlastních cílů (či jako publikum, co ho bezmezně obdivuje). Pokud si z něj někdo dělá neškodnou legraci nebo mu poskytne zdravou kritiku, nezvládne to. Bere se až příliš vážně a stejné přiznání důležitosti čeká od ostatních; a to především prostřednictvím výsad, kterých by se mu (dle jeho názoru), mělo dostávat. Je jimi například ospravedlněné předbíhání ve frontě (protože stát ve frontě je pro něj přece nedůstojné), může kamkoliv chodit pozdě, může s ostatními jednat, jak se mu zlíbí.