Mrkněte na nový web nejen s pychologickými články Arienn.cz ! ;)

Psychologie osobnosti

Psychologie osobnosti: Úvod do problematiky

11. září 2015 v 10:11
Pojem osobnost byl do oboru psychologie zaveden až na počátku 20. století. Předtím se studovaly pouze dílčí procesy probající v lidské mysli, například myšlení, cítění, vnímání nebo chtění. To však postupem času přestalo stačit a tehdejší psychologové se zaměřili na duševní život člověka jako na celek. Nikoho asi nepřekvapí, že různní lidé reagují na stejný podnět zcela odlišným způsobem, avšak starý vědecký přístup tuto skutečnost nezohledňoval. Psychologické paradigma S-R (tedy Podnět (Stimul) - Reakce (Response)) bylo potřeba doplnit. Takto nám vzniklo nové paradigma S-O-R, kde O vyjadřuje právě faktor osobnosti, který vysvětluje variabilitu reakcí. Zde je osobnost chápána jako soubor dispozic, které spolu s danou situací determinují obsah a průběh psychický procesů - ty jsou tak chápány jako reakce individua na určitou situaci.

Přesná a jednotná definice osobnosti neexistuje. Každý psychologický přístup pojímá osobnost trochu jiným způsobem, v závislosti na svém předmětu a metodologii. Například behaviorismus chápe osobnost jako systém faktorů, které chování člověka determinují (vlastně jako takový soubor zvyků vyjadřujících chování, systém naučených tendencí) a popírá existenci podstaty osobnosti. Fenomenalismus zaměřený na prožívání chápe osobnost jako vnitřní strukturu psychických vlastností, které určují její chování. Fenomenologové vidí podstatu osobnosti jako něco skrytého, co se plně neprojevuje. Rozdíl těchto přístupů je značný a neslučitelný. Problémem také je, že téma podstaty osobnosti člověka má metafyzický nádech a zabíhá do filosofických rovin: názory zde se objevující nelze zcela empiricky ověřit a tudíž jsou vědecky neprůkazné. (Poznámka: různé přístupy se přou dokonce i v tom, co vlastně znamená empirický fenomén, takže se zde trochu dostáváme do začarovaného kruhu.)

Společne s definicemi se pak samozřejmě liší i sama psychogie osobnosti. Záleží na tom, jak je její předmět - osobnost - pojímán a jak má být studován. Tyto rozdíly způsobují mnoho problémů hlavně v oblastech aplikované psychologie, například v pedagogické psychologii, v klinické psychologii, v psychologii řízení atp.

Jak už vyplývá z výše uvedeného, tato poměrně nejednotná disciplína se snaží vytvářet nové teorie či modely týkající se osobnosti. Popisuje, jak se od sebe lidé navzájem liší a v čem jsou si naopak velmi podobní. Tyto souvislosti se pak snaží vytvětlit a odůvodnit. Nové poznatky následně najdou své praktické využití v dalších psychologických oborech a mohou pomoci vytvářet prostředí, ve kterém snáze pochopíme vzájemné souvislosti mezi chováním a povahou jednotlivce.



.
 
 

Reklama